Vidět, a vidět to, co ostatní nevidí.

Země je živá a my jsme její děti.

středa 7. listopad 2012 08:00

Ach, nejdražší Matko, jak jsi vznešená. Jsi stará jako sám život. Jsi tak laskavá, zdrojem všeho živého, plodnosti i lásky.

„Matko, nejstarší z božstev, pevnosti základů, která sytí všechna stvoření žijící na zemi, všechny, co žijí na pevné půdě či plavou v moři a létají vzduchem – ti všichni jsou živi z Tvé štědrosti. Paní, z Tebe pocházejí naše děti i štědrá úroda, velká je Tvá moc dávat i odebírat život smrtelným.“

(J. Donald Hughes)

To, s jakou bezvýhradnou láskou o nás pečuješ, je ohromující. Každá bytost tak dobře zná léčivé účinky Tvé vždy do široka otevřené láskyplné mateřské náruče a z celého srdce touží v ní spočinout, slyšet tlukot Tvého srdce, splynout s Tebou v objetí a nechat se hýčkat. Každá bytost bere jako naprostou samozřejmost, jako neochvějnou podstatu vlastní existence, být s Tebou v souznění. Ty všem bez podmínek dáváš vše, co potřebují a oni si berou jen to, bez čeho se neobejdou.

Ano, to je přirozené pro každou živou i neživou bytost. Ovšem lidé, živoucí bytosti takto samy sebe nazývající se, jsou jiného názoru. Berou a nedávají, berou si více, než potřebují, plení, ničí, zamořují, zhoubně bují na Tvém těle, nejdražší Matko.

Oh, ano, lidé a ta jejich neutuchající mučivá žízeň rozdělovat veškerenstvo na dvě strany, na dva odlišné principy, dobré a špatné, nebe a peklo, černé a bílé, vanilkovou a jahodovou, Spartu a Slavii.

Lidé a jejich touha vše logicky vysvětlit, vědecky prozkoumat a dokázat neexistenci boží. Vždyť život je jen náhoda… proboha, přece pravděpodobnost, že by se něco tak dokonalého, jako je „pán tvorstva“ vyvinulo z chemického koktejlu prvního moře řadou nahodilých mechanických pochodů, je jako pravděpodobnost, že by tornádo, které se přehnalo skladem železného šrotu, náhodně smontovalo dopravní letadlo Boeing 747.

Ano lidé…, jak je to dávno, co ztratili své instinktivní chápání toho, co je život a jaké je jejich místo v Tvé náruči, Matko. Před dávnými věky zapomněli, že Ty jsi největším známým projevem života, že se lišíš od ostatních živých organismů asi tak, jako se oni liší od populace buněk, z nichž jsou složeni. Nevědí, že jsi živou částí nevýslovného vesmíru a oni jsou Tvou nedílnou součástí. Jejich nevědomost je jako oceán zapomnění.

Mé srdce ví, že jsi bytost, která žije po čtvrtinu doby existence všehomíra a je stále plná síly. Jsi součástí boží, jsi zdrojem života a jsi sama živá, zrodila jsi lidstvo a to je Tvou částí.

Když na Tebe myslím, jako na bytost plnou života, vzbuzuje to ve mně pocit oslavného posvátného obřadu. Prožívám šťastné dny v Tvé vše prostupující přítomnosti.

Já jsem Ty a Ty jsi já. Miluji Tě, Matko Země.

 „To, co vás na Zemi nejvíce překvapí, co vám přímo vezme dech, je fakt, že je naživu“.

(Lewis Thomas)

Petr Krútek

matkaA tak Země13:207.11.2012 13:20:14
MilanTo je zase jednou blábol!09:387.11.2012 9:38:24

Počet příspěvků: 3, poslední 7.11.2012 13:20:14 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Petr Krútek

Petr Krútek

...o tom, jak vidět celý SVĚT v jednom zrníčku písku, celé NEBE rozkvetlé v jednom květu, jak udržet celé NEKONEČNO v dlani své ruky a celou VĚČNOST v jedné hodině.

Smějete se mi, že jsem jiný? To já se směji Vám, že jste všichni stejní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.